• warning: Parameter 1 to texy_image_texy_handler() expected to be a reference, value given in /www/u/j/u67553/public_html/_sub/far/includes/module.inc on line 497.
  • warning: Parameter 1 to texy_texy_settings() expected to be a reference, value given in /www/u/j/u67553/public_html/_sub/far/includes/module.inc on line 497.
  • warning: Parameter 1 to texy_image_texy_settings() expected to be a reference, value given in /www/u/j/u67553/public_html/_sub/far/includes/module.inc on line 497.

Církevní rok v naší farnosti

Představení farnosti a jejího života bětem liturgického roku.
(Napsáno v roce 2007)

O farnosti
Nejdříve pár slov o farnosti. Do naší farnosti Újezdec u Luhačovic patří obce Těšov, Polichno a také do roku 2015 Maršov – obec, která je skoro vylidněna a je zde již jenom pár rodin a pokud navštěvují bohoslužby, jezdí do Uherského Brodu. Dnes už jezdí všichni autem, ale dříve chodili přes les pěšky a člověk se musí zamyslet nad tím, jak to všechno zvládli po celotýdenní práci. Snad se to dá vysvětlit jenom tím, že přišli poděkovat a nabrat novou sílu do dalších dní, kterou jim mohl dát jenom Bůh.

Advent
Církevní rok začíná první nedělí adventní, čtyři týdny před nejkrásnějšími svátky – Vánocemi. Slovo advent pochází z latiny a znamená příchod – čekání. My se máme připravit na příchod Ježíše, našeho Spasitele, který k nám přichází jako malé dítě. Ještě než začnu psát o Vánocích, přichází k nám do kostela k nemalé radosti všech dětí svatý Mikuláš. Je dětmi netrpělivě očekáván, popovídá si s nimi, odpoví na jejich otázky a oni mu na oplátku sehrají nějakou scénku zaměřenou na biblické téma. Potom přichází rozdávání dárků. Poučení o tom, kdo Svatý Mikuláš je a proč dostávají dárky, se děti vždy dozvědí v promluvě od našeho Otce. V den, kdy přijde Mikuláš je na mši svaté dvakrát víc dětí než jindy, ale jsou to děti, jejich účast na mších by měla být záležitost rodičů.

Vánoce
Pak přichází Vánoce, svátky které slaví snad každý, ale každý jinak. Pro mne jsou svátky vánoční, oslavou narození Ježíše, který s velkou pokorou, on Bůh a Pán, vzal na sebe podobu dítěte a přišel mezi nás. Přicházíme k jesličkám, abychom se poklonili našemu Pánu a Králi. Také děti si na tento den připraví krátké pásmo písní, básní a také malou scénku a v odpoledních hodinách oslavíme, hlavně spolu s dětmi, narození Ježíška. Myslím si, že sami přispějí k oslavě narození Ježíše, jim dá víc než celé vyprávění.

Hned druhý den po narození Krista slavíme svátek Sv.Štěpána. Byl ukamenován a při jeho smrti byl přítomen i mladý pronásledovatel křesťanů Šavel, který se později obrátil ke Kristu a pod jménem Pavel se stal jedním z největších hlasatelů učení Krista v 1.století.

Nový rok
Na Nový rok slaví křesťané svátek Matky Boží, Panny Marie. Tajemství Vánoc se soustřeďuje na dítě, Ježíše a v novém liturgickém kalendáři oslavujeme Pannu Marii jako Spoluvykupitelku – Boží Matku. Doba vánoční končí na svátek Tří králů, kteří se, podle legendy, přišli poklonit malému Ježíškovi, Králi a předali mu dary – zlato, kadidlo a myrhu. Tyto dary mají symbolizovat – Krále, Boha, Člověka.

V bibli nenajdeme o třech králích ani zmínku a přece křesťané slaví tento svátek s radostí. Tento den se také žehná voda a křída a při tříkrálové sbírce, která se koná na pomoc těch nejpotřebnějších, koledníci, kteří obcházejí vesnici, píší na dveře začáteční písmena jmen tří králů, K + M + B . Ve skutečnosti znamenají tato písmena začátky latinských slov. „Christos mansionem benedicat “ pokoj tomuto domu.

Doba postní
Po krátkém mezidobí přichází doba postu, čtyřicetidenní příprava na největší a nejdůležitější křesťanské svátky, Velikonoce. Období postu začíná popeleční středou, kdy nám kněz popelem, dělá kříž na čelo, se slovy : „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš “ má připomenout a hlavně my si máme uvědomit, že tělo je jenom schránka duše a o tu se musíme především starat. K přípravě na svátky velikonoční patří také pobožnosti křížových cest, kde uvažujeme nad utrpením Krista. Tyto pobožnosti vede vždy nějaká skupina lidí. Jednu z těchto pobožností vedou také mládež farnosti. Vycházejí z kostela ven a my s nimi a jdeme ke kapličce Sv. Cyrila a Metoděje, která je za vesnicí. Zde je poslední zastavení křížové cesty. I když je někdy velice špatné počasí, vždycky se sejde dost lidí.
Jenom něco málo o této kapličce. Byla postavena a vysvěcena dne 5.července 1933, na památku Cyrila Pijáka, rolnického syna z obce Újezdec č. p. 54, narozeného 15. 2. 1885. Odešel na první výzvu v r. 1914 do války. V prvním listě, který napsal domů, dne 10. října bylo:

„Milá mamičko, všechny Vás co nejsrdečněji pozdravuji a sdělím Vám svoje přání. Kdybych se nevrátil, tak postavte v „Čertorii“ kapličku, menší, a dáte tam svatého Cyrila a Metoděje na památku. Já jsem dosavad zdravý a jak bude dál, dá Bůh. Tak vás ještě jednou já, moc pozdravuji všecky vespolek, aby bylo mému přání vyhověno. S Bohem.“

Přání splnil jeho bratr František Piják, rolník, Újezdec č. p. 54. Opsáno z farní kroniky farnosti Újezdec u Luh.

Svatý týden, Doba Velikonoční
Začíná Svatý týden – Květná (pašijová) neděle. I v naší farnosti jdeme tuto neděli do kostela v průvodu, kdy slavíme památku vjezdu Ježíše do Jeruzaléma, jako Krále. Průvodem nechceme jenom vzpomínat, ale také vyznat, že Kristus je náš Vykupitel a Pán. Scházíme se u kříže, který stojí asi 300 metrů od kostela, a po posvěcení ratolestí a přečtení evangelia odcházíme do kostela. Ke kříži, u kterého se scházíme k této bohoslužbě mám bližší vztah. Stojí na začátku ulice, kde jsem prožila celé své dětství a mládí a vedle kterého chodím denně já i 75% obyvatel naší vesnice. Snad nás ten pohled na kříž aspoň na chvilku zastaví v tom denním shonu. Tento dřevěný kříž byl zhotoven v roce 1856 farníkem z Újezdce. Vydržel, pečlivě udržovaný až do roku 1981, kdy byl povětrnostními vlivy velice poškozen. Přesně podle starého originálu dal tehdejší P. Alois Tkadlec zhotovit kříž nový řezbáři z Karlovic a v dubnu roku 1983 byl nový kříž postaven a vysvěcen. Celá tato akce byla provedena bez souhlasu tehdejšího církevního tajemníka.

Pak přichází Zelený čtvrtek. Tento den se slaví mše svatá na památku večeře Páně, kdy se nám dal sám za pokrm v podobě chleba a vína, slovy i skutky. „Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. “A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl : Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ (Lukáš 22, 19 – 20.) Večer se setkáváme „v Getsemanské zahradě “, asi hodinu je otevřen kostel a každý soukromě může přemýšlet nebo se modlit. Připomínáme si také „ znovuzrození “Izraele, jeho vyjití z otroctví do svobody.

Velký pátek – památka umučení Krista. On, bez hříchu, Pán a Bůh, položil svůj život za nás, abychom my mohli žít. Tento den se neslouží mše Sv. Odpoledne si připomeneme umučení Krista při křížové cestě a večer jsou obřady Velkého pátku. Tento obřad má tři části: bohoslužba slova, kde se čtou také pašije, uctívání kříže a svaté přijímání. „On, na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.“ ( 1 Petr 2,24).

Na Bílou sobotu se neslaví žádná mše svatá. Tento den si připomínáme Krista v hrobě a uvažujeme o jeho umučení a smrti. Kostel je po celý den otevřen, každý má možnost navštívit Boží hrob a uctít Kříž, na kterém zemřel Kristus.Teprve po noční vigílii která začíná svěcením velikonoční svíce, „ paškálu“, žehnáním ohně, pokračuje bohoslužbou slova, svěcením vody a potom jsme všichni povoláni k hostině, kterou nám svou smrtí a zmrtvýchvstáním připravil náš Pán. Máme prožívat s radostí Kristovo zmrtvýchvstání a tato radost má přetrvávat celých následujících padesát dní. Boží hod Velikonoční je jedno velké Aleluja, Kristus vstal z mrtvých. Marná by byla naše víra, naše snaha, kdyby se tak nestalo.

Podle tradice také ve čtvrtek po mši svaté začínají chodit „ hrkači “ – chlapci, kteří obcházejí vesnici a odhrkávají místo zvonů, které utichají po celé tři dny a rozezvučí se až v sobotu při noční vigílii, modlitbu Anděl Páně. V sobotu dostávají výslužku, dříve vajíčka a sladkosti, dnes převážně peníze, které si pak mezi sebou rozdělí. Jak je dělení spravedlivé, záleží na těch nejstarších chlapcích, kteří by se měli starat také o pořádek.

V pondělí pak chodí chlapci do domu tam, kde jsou děvčata, aby je „vymrskali“ a za to jim děvčata uvážou pěknou mašli na „tatar“.

Čtyřicátý den po Zmrtvýchvstání slavíme Nanebevstoupení Páně, kdy Kristus vstoupil do nebe a desátého dne po této události seslal Ducha Svatého, nejprve svým učedníkům a potom nám všem, kteří o Ducha svatého prosíme a chceme Ho také přijmout. V Bibli čteme: „Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělili se a na každém z nich spočinul jeden: všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ ( Skutky 2, 1–4 )

Také oltář v kostele se na tyto svátky ozdobí mladými stromky, lípami, kde listy symbolizují, Ducha svatého, plameny, které sestoupily na apoštoly.

Boží Tělo
Slavnost Těla a Krve Páně – Boží Tělo, jedna z největších slavností Církve. Je to oslava, kdy se nám Kristus dal při poslední večeři na Zelený čtvrtek. A protože na Zelený čtvrtek nejásáme, ale spíš truchlíme, tím víc máme prožívat právě o tomto svátku přítomnost Krista, který jde s námi průvodem a my mu vzdáváme čest a úctu. V roce 2005 jsme v naší farnosti po 35 letech poprvé vyšli na Boží Tělo s průvodem do ulic. Nejsem zastáncem nějakých veřejných akcí, ale sešlo se tolik lidí, postavili oltáře a i přes velké vedro, které panovalo po oba dva roky, vydržely družice v krojích, musela jsem svůj názor opravit. Snad to není jenom pro krásný pohled, ale je to všechno dělané s láskou ke Kristu.

Hody
Na konci června slavíme svátek narození sv. Jana Křtitele, světce, kterému je zasvěcen náš kostel. Na hlavním oltáři je znázorněn křest pána Ježíše na břehu Jordánu. Jan Křtitel je kromě Panny Marie jediný světec, jehož tělesné narození se v liturgii oslavuje. Jan, o kterém sám Kristus řekl, že nebylo před ním a nebude ani po něm většího proroka, než je on, žil nejdříve na poušti přísným asketickým životem. Živil se kobylkami a medem divokých lesních včel. Množství lidí přicházelo k němu, vyznávali své hříchy a nechávali se od Jana křtít. Také Kristus přišel, aby se dal od Jana pokřtít a takto je zapsán Ježíšův křest v Janově evangeliu :

„ Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým. Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“( Jan 1, 32–34 )

Veřejná činnost Janova netrvala dlouho. V Galileji vládl Herodes Antipast, který žil s manželkou svého bratra. Jan mu tento hřích ostře vytýkal. Herodes se Jana bál, věděl, že vždycky mluví pravdu, a nechal Jana uvěznit. Později na popud Herodiadi, byl Jan ve vězení sťat.

Kolem svátku svatého Cyrila a Metoděje, protože je vždycky v zaměstnání více volna, již několik roků pořádá skupina mladých lidí a manželů dvou až čtyř denní pěší pouť na nějaké poutní nebo významné místo. Trasa je vždy pečlivě naplánovaná a v cíli se sejdeme společně, protože my starší se za nimi vydáváme poslední den autobusy. Navštívili jsme tak už Vranov nad Dyjí, Hostýn, Křtiny, Tasovice – rodiště svatého Klementa Marie Hofbauera, meditační zahradu v Plzni a také Svatý Kopeček.

Sv. Anna
26. července mívá naše farnost bohoslužbu u kapličky svaté Anny, která se nachází v části obce Těšov. Nejedná se o žádnou historickou ani stavební památku.Tato kaplička byla postavena až v roce 1947, na místě kde stávala kaplička od nepaměti, a kterou měl postavit ovčák z Těšovského dvora. První zmínka o kapli je z roku 1831, kdy v Těšově a okolí řádila cholera, na kterou jenom v Těšově zemřelo kolem 30 lidí a údajně měli být pochováni právě u kapličky. Ze zápisu faráře Jindřicha Skácela v pamětní knize se dovídáme : „Obrazy v kapli věnoval, vlastně přemaloval P. Černý, malíř pokojů, který se sem přestěhoval po převratu z Vídně. Socha Sv. Jana Nepomuckého pochází z kostelíčka, který stával kdysi na Králově, kam chodili okolní dědiny na pouť.“

Vzácná a starobylá kaple zasvěcená sv.Janu Nepomuckému byla úplně rozebrána a na jejím místě postavena nová, o níž se zmiňuje řídící učitel Fr. Opletal ve školní kronice „ Starobylá kaple za vesnicí puknutím zdiva stala se nadále nepotřebnou. Litovati jest, že tato dosti vzácná památka nebyla renovována v původním stylu. Vystavěna nevkusná bezslohová budova, jejíž větší rozměrnosti padly za oběť 2 mohutné staroslovanské lípy, jež místo to činily staroslovansky útulným.“

Nová kaple sv.Anny byla vysvěcena 4 září 1922 a pravděpodobně poslední výstřel při osvobozovacích bojích o Těšov ( 30.dubna 1945 ) kapli , společně s křížem úplně zničil.V říjnu 1947 je dokončena stavba nové kapličky v Těšově, která je postavena na původním místě. Nové zařízení kapličky, oltář a obraz obstaral tehdejší Újezdský P.Václav Tylčer z Olomouce.Kaple byla slavnostně vysvěcena v neděli 26. října 1947. Vedle kaple stojí obnovený kříž, který zhotovil sochař Stehlíček z Bojkovic. Na přední straně je vytesán nápis následující ho znění:

„V tomto místě stával od nepaměti kamenný kříž, který roku 1844 byl vyvrácen vichřicí. Obnovený kříž stál zde až do 30 dubna 1945, kdy za válečných bojů o obec Těšov byl posledním výstřelem zničen. Nový kříž podle původního tvaru byl postaven v roce 1947. Pochválen buď Ježíš Kristus.“

Kromě této mše svaté se zde konají v měsíci květnu dvakrát do týdne májové pobožnosti. Vedou je mladí a mívají je pěkně připravené.

Sv. Bartoloměj
V měsíci srpnu slavíme svátek svatého Bartoloměje, kterému je zasvěcena kaple v Polichně a také je vyobrazen na bočním oltáři v našem kostele. Roku 1914 byla v Polichně na místě staré zvonice postavena a vysvěcena kaple sv.Bartoloměje. „ Svěcení vykonal důstojný pan arcikněz Jeřábek z Nezdenic ve svatodušní pondělí za asistence Dr. Josefa Tomáše, profesora semináře v Kroměříži, a místního faráře Skácela.“ ( farní kronika ).

Svatý Bartoloměj byl jeden z učedníků Kristových. V knize „Naše světla “ jsem se dočetla, že tento učedník byl vlastním jménem Nathanael, ten kterému Ježíš řekl, když ho přivedli: „ Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ Nathanael byl po otci nazýván Bartoloměj, a tímto jménem ho nazývají také evangelisté Matouš ( 10, 3.), Marek ( 3,18.) a Lukáš ( 6,4.).

Podle svědectví nejstarších církevních dějepisců, přišel Bartoloměj na svých apoštolských cestách do Indie, kde zanechal opis evangelia svatého Matouše v původním ( aramejském) jazyku. Podání vypravuje, že když uzdravil dceru krále, ( Ve Velké Arménii ), přivedl tím mnoho lidí ke křesťanství. Tím popudil proti sobě králova bratra, zarytého pohana, který ho dal zavřít a ukrutně mučit, stáhnout kůži s těla a ukřižovat hlavou dolů.

V srpnu pořádáme už tradičně farní pouť na Hostýn. Hlavně pro starší občany,kteří se na tuto pouť těší, protože se vždycky snažíme, abychom s těmito farníky mohli vyjet až nahoru. Mladí dojedou vlakem nebo auty. Vždy s námi jede náš duchovní otec a nezapomeneme ani na křížovou cestu a po požehnání odjíždíme domů.

Pouť k panně Marii Provodovské
Na začátku září máme pouť k panně Marii Provodovské, není od nás daleko a tak této poutě se zúčastní skoro celá farnost. Odjíždíme až ve 13 hodin a mládež jede vlakem do Luhačovic a odtud pěšky. Není to místo starodávné, ani zde není žádný velký chrám. Přesto patří toto poutní k nejznámějším moravským poutním místům. I toto potní místo je spojeno se zázrakem, který se tu měl stát v 18. století, Anně Vlaštovicové, která trpěla oční nemocí. Měla sen, v němž spatřila místní studánku s pramenem vody. Když se touto vodou umyla, oči se jí uzdravily. Pramen se nachází jen pár metrů od kostela. Samotný kostelík, který je postaven v barokním slohu a je zasvěcen Panně Marii Sněžné má jednoduchý interiér, ve kterém je nad oltářem zavěšen obraz Panny Marie Kojící, pravděpodobně jediný obraz v celé Evropě, a byl sem dovezen z Vídně

Růžencová
Druhou neděli v říjnu, máme v naší farnosti slavnost Panny Marie Růžencové a zároveň je to výroční den posvěcení našeho kostela. Jak vypadala slavnost našich předků v neděli 13 října, kdy slavili padesátileté výročí posvěcení kostela, se dočteme ve farní kronice:

„ V předvečer slavnosti k nám zavítal říšský a zemský poslanec důstojný p.Dr.Stojan, farář z Dražovic, aby přispěl svou řečí ke zvýšení slavnostní nálady účastníků. Od brány až ke kostelu bylo upraveno stromořadí, stromky byly okrášleny růžemi a červeno-bílými praporečky. Odpoledne byl uspořádán velkolepý průvod s Nejsvětější Svátostí Oltářní. Zavítalo sem mnoho lidu z okolí.Za křížem šli hoši v krojích, za nimi velká řada děvčat za družičky. Před Nejsvětější Sv. Oltářní, obklopenou množstvím kněží, kráčely velké družice, znázorňující tajemství růžence. Přední řadu tvořily družičky: bílá, zelená a červená, které naznačovali víru, naději a lásku. Za nimi šlo po třech, třikrát seřazených 15 družic. Bíle oblečené družice představovali růženec radostný, červeně oblečené růženec bolestný, modře oblečené družice růženec slavný. Za nimi deset družiček v černém, jako vzpomínka modlitby za duše zemřelých. Krásná slavnost byla ukončena svátostným požehnáním.“

Tolik farní kronika. A jak slavíme my. Hlavní slavnost je odpoledne, která začíná zpívaným růžencem, který se nikde jinde nezpívá a zvláštností je to, že tento růženec předzpěvují muži a všichni ostatní odpovídají. Na promluvu bývá pozván kněz z jiné farnosti, potom následuje svátostné požehnání a rozloučení. V roce 2001, kdy jsme slavili 150 let farního kostela, byla uspořádána výstava fotografií a článků o historii a práci naší farnosti. Tato výstava byla hojně navštívena nejenom věřícími, ale všemi kdo mají svou vesnici rádi.

Závěr liturgického roku
Do konce církevního roku zbývá ještě pár dnů, my oslavíme svátek Všech svatých a hned druhý den 2. listopadu pamatujeme na všechny zemřelé. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici, a vzpomínka na zemřelé se koná při každém slavení eucharistie. Slavení tohoto svátku zavedl sv. Odilo , benediktinský opat a brzy se rozšířilo i mimo benediktinské kláštery. V Aragonii začali kněží slavit v tento den tři mše svaté za zemřelé. Papež Benedikt XIV. Tento zvyk v roce 1748 potvrdil a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 bylo toto dovolení rozšířeno pro celou církev.

Myslím že není nikoho kdo by v těchto dnech nevzpomněl svých blízkých zemřelých. Ale máme na ně myslet stále, tak jak máme slavit po celý rok. Bylo by velmi špatné, pokud bychom slavili jenom na svátky, které jsou významné a známé. Vždyť účast, pokud nám čas dovolí, na každé mši svaté, je tou největší oslavou Boha a nám přináší radost a pokoj v srdci.

Poslední neděli církevního roku slavíme svátek Ježíše Krista Krále. Měli bychom si uvědomit, kdo bude „ kralovat “ v našich srdcích a v našich domovech, vydávat svědectví a rozšiřovat Boží království na této zemi.