Věda není schopna odpovědět na všechno

Pocházím z nevěřící rodiny, nikdy jsem do kostela nechodil. K víře jsem přišel postupně, jak kdybych celý život slyšel volání, ale netušil jsem, odkud a proč, začíná své svědectví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jáchym.

Mám velmi hluboce přemýšlivou povahu a vždy mě zajímalo, jak svět funguje a proč se dějí takové věci, které se dějí. Spoustu odpovědí nabízí věda, ale není schopna odpovědět na otázky, co má v životě opravdu cenu, co nepomíjí, co je to krása, co je to láska. Kdyby nic takového neexistovalo, život smysl nemá a člověk je prázdný. Pak je nihilismus možností. Ale takto nechci žít.

Odpovědi na tyto otázky jsem hledal a pomocí úvahy a rozumu jsem dospěl k závěru, že největším pokladem a základem existence je láska. To mě přivedlo k myšlence, že láska, tento princip, je to samé, co jiní lidé nazývají Bohem.

Po nějaké době jsem se setkal se svým kamarádem, který je věřícím křesťanem, a mluvil jsem s ním o tomto svém hledání. Nabídl mi, že s ním mohu někdy navštívit kostel.

Jeden večer jsem ležel v posteli a opět mi tyto myšlenky vrtaly hlavou. Jak se v tomto chaotickém světě pohybovat? Na čem opravdu záleží? Řekl jsem si v duchu: „Zda, ty jsi ten, po čem tak toužím a co hledám, dej se mi poznat, prosím." V tu chvíli mě zalil pocit, který jsem doposud nepocítil. Cítil jsem neuvěřitelný klid, pohodu, oporu a bezpečí, jak kdybych slyšel Boha odpovědět: „Následuj mě." Měl jsem radost a usmál jsem se. To byl ten moment, kdy jsem uvěřil.

Kamarádovu nabídku jsem tedy přijal a začal jsem číst Písmo svaté. Čím více Boha poznávám, tím více je má cesta jasná. Tak jsem se rozhodl, že chci Kristovo učení dále následovat a být pokřtěn, a tak se mu více připodobnit.

Víra je pro mě důležitá, jelikož mi poskytuje odpovědi na otázky, které si pokládám, a dává mému životu jasný směr, a to ve všech jeho sférách. Přeji si, aby mi Kristus svítil na cestu, aby mě z ní nedovolil sejít a abych mohl ke Kristu dojít, aby mě vedl k tomu, co je dobré, pravdivé, krásné a na čem opravdu záleží.

Pozvolna se moje srdce mění, mám v sobě větší klid a pevnou půdu pod nohama. Nedávám takový prostor nenávisti a vyhýbám se špatným věcem. Jsem takhle více spokojený, šťastný a jistý. Tohle je začátek mé cesty, ze které nechci nikdy sejít.

Jáchym