Celý život jsem toužila po společenství

Snažím se být k lidem laskavější, nesoudit a být chápavější, říká ve svém svědectví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Eliška, která se rozhodla stát se křesťankou.  

Během své přípravy na křest jsem našla spoustu skvělých přátel a jsem za toto mé nové společenství skutečně vděčná. Celý život mi právě toto společenství chybělo a vždy jsem v dobrém záviděla svým spolužačkám, které chodily na základní škole do „spolča". Je to možná zvláštní tvrdit, ale jsem nakonec ráda, že mě rodiče nepokřtili v dětství a že to všechno, včetně nového společenství, můžu plně a vědomě prožívat nyní.

Přemýšlela jsem, jestli byl v mém životě nějaký zásadní moment, kdy jsem začala věřit v Boha, ale uvědomila jsem si, že víra je veliká milost, které se mi dostalo přirozeně již od počátku. Vím, že to není samozřejmé a vnímám to jako veliký dar.

Jako křestního kmotra jsem si vybrala svého bratra, který mi byl celý život oporou a úlohu kmotra již vlastně plnil. Od doby, kdy mi zemřel taťka, mě brácha neustále opatruje a chrání a je pro mě velký vzor co se týče dobrého duchovního života.

Snažím se být k lidem laskavější, nesoudit a být chápavější, tedy pomalu dospívám k důležitým věcem Ježíšova učení. Nyní svou další cestu svěřuji plně do rukou Bohu.

Eliška