Svatá Faustýna Kowalská mě provází celý život

Řešili jsme svatbu dost na poslední chvíli, k dispozici byl jen jediný jeden volný termín. Až pár dní před svým biřmováním jsem zjistila, že jsme se vzali na narozeniny sv. Faustýny, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Tereza, kterou sv. Faustýna Kowalská i modlitba korunky k Božímu milosrdenství provází už dlouho. 

Mou biřmovací patronkou je sv. Faustýna Kowalská, protože její odkaz v podobě obrazu Milosrdného Ježíše a korunky k Božímu milosrdenství mě již dlouho provází a já postupně v průběhu let odhaluji jeho trvalé působení v mém životě.

Narodila jsem se v den svátku svatého Faustina. Rodiče mě nechali pokřtít ještě za komunismu na žádost babičky, která mi zároveň šla za kmotru a byla v rámci rodiny jediným zdrojem víry v mé výchově. V dětství jsem do kostela chodila spíše příležitostně s babičkou. V průběhu dospívání jsem potom sama pracovala na svém vztahu s Bohem, a to někdy i dost intenzivně. Zároveň však měl můj život i své temné stránky a dopadlo to tak, že jsem ve svých 17 letech přestala chodit do kostela, což trvalo dalších asi deset let.

V 21 letech jsem odjela poprvé do Číny. Babička mi s sebou na cestu dala růženec v krabičce s obrazem Milosrdného Ježíše. Já ale celé ty roky nevěděla, jaký je přesný význam tohoto obrazu. Vozila jsem růženec vždy a všude s sebou. Žila jsem sice bez Boha, ale On byl i přesto stále se mnou. Ježíš řekl svaté Faustýně: „Vzývej mé milosrdenství pro hříšníky, toužím po jejich spáse. Když se tuto modlitbu se zkroušeným srdcem a vírou pomodlíš za některého hříšníka, dám mu milost obrácení." Babička se roky modlí korunku a jsem si jistá, že se modlila i za mě. A snad to bylo i díky její modlitbě, že mi Bůh dal milost obrácení.

Po deseti letech života bez Boha nastal v mém životě moment, kdy jsem se rozhodla plně se poddat temným stránkám sebe sama, přestat se pořád o cosi snažit. Právě v tu chvíli si mě Bůh přitáhl k sobě. Potkala jsem v Číně svého budoucího muže. Ani jeden z nás tehdy nežil úplně podle všech křesťanských zásad, ale on na rozdíl ode mě na mši svatou chodil, protože „je přece lepší jít než nejít, když člověk nejde, vzdálí se Bohu ještě víc." Po nějaké době jsem poprvé po letech zavítala na mši svatou. V Číně. To ale nebylo dost. Začala nám do života přicházet znamení, že by náš vztah měl vypadat jinak, že má Bůh v něm být opravdu přítomen. Já to kategoricky odmítala, protože jsem se nechtěla svého života bez Boha vzdát. Období plné sporů skončilo tím, že se se mnou muž rozešel.

Zlomilo mi to srdce způsobem, jaký jsem si nedokázala ani představit. Každý den kolem třetí hodiny ráno jsem se budila s šílenou bolestí na hrudi, jako by mé srdce bylo vážně fyzicky zlomené. Lidé okolo mě přesvědčovali, že to on byl ten špatný. Něco ve mně však odmítalo tuto verzi příběhu přijmout. Po týdnech mlčení jsem ho vyhledala a poprvé jsme se na jeho žádost společně modlili. Bylo to velmi emotivní. Tu noc jsem měla živý sen, ve kterém jsem vyloženě fyzicky na sobě pocítila, že mám v sobě zlo, že to já se ho musím aktivně zříct. V následujících dnech jsem si uvědomila mnoho věcí o sobě, dokázala jsem se některým lidem omluvit, jiným naopak odpustit. Po letech jsem šla ke zpovědi a poté i ke svatému přijímání. Vztah jsme začali znovu a jinak.

Pak jsem, stále ještě v Číně, odjela na víkendovou duchovní obnovu pro ženy, Cesta do Emmaus. Na podobném víkendu byl i můj muž v době našeho rozchodu. Byla to jedna z věcí, které jsem tak silně odmítala. Jednalo se opět o hluboký transformační zážitek. Dostala jsem zde obraz, určený pro mě osobně, který jsem brala jako znamení, že máme my dva být spolu, že Bůh je s námi a vše je tak, jak má být. V duši se mi rozhostil klid. Zjistila jsem až po několika letech, když jsem se začala více dozvídat o Božím milosrdenství, že ten obraz, kde byly červená a bílá cesta směrem do srdce, byl viditelně inspirován obrazem Božího milosrdenství.

Večer po návratu z víkendu mě můj muž požádal o ruku. Řešili jsme svatbu dost na poslední chvíli, k dispozici byl jen jediný jeden volný termín. Až pár dní před svým biřmováním jsem zjistila, že jsme se vzali na narozeniny sv. Faustýny.

Začala jsem se častěji modlit korunku. Ta mě provázela i nejtěžšími chvílemi při porodu. V hlavě mi běželo stále dokola: „Pro jeho bolestné utrpení, buď milosrdný k nám i k celému světu."

Tereza