Dřív se farníci znali jen od vidění, teď si přejí scházet se pořád. Projekt Propojeni nese ovoce

Přinášíme svědectví paní Pavly ze Šternberka o její zkušenosti s projektem Propojeni. 

Jsem maminka a babička, která občas přemýšlí, jestli množství činností je ještě únosné pro rodinu a chod domácnosti. V modlitbě často předkládám Pánu, zda nějakou aktivitu mám už pustit či předat. V mém dětství popisovala jedna řeholní sestra, jak starodávný poškozený obloukový most nemůžeš podepřít kůlem, mostek by se rozvalil. Opravíš a zpevníš ho jedině dalším zatížením.  Běžné je, že ten, který si stěžuje na příliš mnoho práce, dostane nový úkol.

Myšlenka Propojeni nás s manželem nadchla hned. Výzva v dopise otce arcibiskupa nám opravdu rozehřála srdce a připojili jsme se k modlitbě na tento úmysl. Manžel prostudoval texty i videa a vysvětloval mi to při umývání nádobí. Dohodli jsme se spolu, že si uděláme jen my dva malou skupinku Propojeni –  doma, v teple, nic už navíc. Telefonát našeho otce to rozbřeskl opačně. Každý máme nečekaně svou skupinku :-). Rozesmálo nás to. Ale ochotně jsme nabídku přijali.

První setkání bylo dost dlouhé, nestihli jsme ani polovinu otázek, vynechávali jsme z časových důvodů určitě důležité rozjímací pauzy ticha. Doma se pak zapisování odpovědí na počítači natáhlo až do noci. Ovšem setkání samotné bylo velmi cenné. Výborný je ten požadavek nekomentovat vyjádření druhého. Přidali se do skupinky ti, které jsem znala z farnosti jen velmi málo a jsem moc ráda za tyto nové vztahy. Ve whatsappové skupině skupině se propojujeme milými vzkazy a domlouváme si další vhodný čas. To je moc fajn.

Povzbuzující jsou diskuze mezi jednotlivými skupinkami Propojeni (např. při Farním café), příležitostně i mezi jinými městy. Často slyším, že se farníci znali jen od vidění, teď si přejí scházet se pořád. A přemýšlí, jaká forma společenství je pro mě vhodná. To je, myslím, sladké ovoce. Na slovíčko „propojeni" začínám být citlivá i v zaměstnání, používá se hodně.

Pavla ze Šternberka