V Rudě u Rýmařova se o pouti znovu rozezní historické varhany
Poutní kostel Panny Marie Sněžné v Rudě u Rýmařova se po celkové obnově interiéru může pochlubit dalším klenotem – opravenými varhanami. Ty patří k nejstarším dochovaným na území Moravskoslezského kraje. Při poutní slavnosti v neděli 2. srpna nástroj požehná generální vikář ostravsko-opavské diecéze Jan Czudek.
Ruda u Rýmařova na rozhraní Hané a Nízkého Jeseníku, tedy i na hranici diecézí, odpradávna přitahovala poutníky z obou krajů. V uplynulých letech prošel poutní kostel rozsáhlou obnovou zvenčí i uvnitř. Po dokončení obnovy interiéru přivítal poutníky poprvé při loňské pouti, v březnu pak ostravskoopavský biskup Martin David posvětil nový oltář. Letos přichází další významný milník – dokončení obnovy historických varhan. Restaurátorské práce provedli akademický malíř Peter Stirber, který obnovil polychromii, a varhanářská dílna Kánský-Brachtl z Krásných Louček u Krnova. Celkové náklady na opravu nástroje činí přibližně tři miliony korun. Farnost mohla projekt uskutečnit díky dotaci z programu IROP (celkově farnost na obnovu interiéru kostela získala z IROPu 11,2 milionu Kč).
„Varhany v Rudě patří k nejstarším dochovaným varhanám na území Moravskoslezského kraje a ostravsko-opavské diecéze. Zároveň se jedná o jedny z mála dochovaných varhan varhanáře Johanna Georga Schwarze z Libavé," přibližuje význam nástroje organolog Jiří Krátký. Varhany byly postaveny krátce po dokončení poutního kostela Panny Marie Sněžné v roce 1762. Během 18. a 19. století prošly několika opravami a úpravami. „V roce 1905 byla skříň varhan přetřena fládrem, který byl patrně v 70. letech 20. století nevhodně překryt bílým a šedým monochromním nátěrem," uvádí Jiří Krátký. V 60. letech minulého století byly navíc všechny původní, červotočem zničené manuálové dřevěné píšťaly nahrazeny novými, jejichž menzura však neodpovídala původním píšťalnicím.
Právě dokončené restaurování se zaměřilo především na obnovu původní podoby varhan. „Trpělivě byly postupně snímány nepůvodní barevné vrstvy až na velmi zajímavé jemné šedavozelené a tmavě fialové mramorování. Velmi nezvyklé, republikově ojedinělé, jsou i řezby, které byly původně natřeny žlutou a oranžovou barvou," popisuje Krátký.
Celé varhany, zejména řezby, byly značně napadeny červotočem. Hlavním úkolem restaurátorů proto bylo zpevnit poškozené dřevo. Obnova varhanního stroje se soustředila především na spolehlivou funkčnost všech částí, restaurování vzdušnice a zhotovení přibližně stovky nových píšťal, které nahradily nepříliš zdařilé píšťaly z druhé poloviny 20. století. Vzorem pro jejich zhotovení byly varhany ve farním kostele ve Velkých Losinách, které rovněž postavil Johann Georg Schwarz.
„Celková zvuková koncepce však byla ponechána taková, jak ji dokládají záznamy z konce 19. století. Nejedná se tedy o čistě barokní varhany, jejich zvuk s dochovanými úpravami z 18. a 19. století má ale své jedinečné kouzlo. To umocňuje příznivá akustika kostela, krásná okolní krajina i zdejší ticho," uzavírá organolog Jiří Krátký.
