Základem je osobní doprovázení: Služba věřícím LGBTQ+ vstupuje do třetího roku
Dva roky od vzniku služby věřícím menšinové vztahové orientace v olomoucké arcidiecézi nastává čas na zhodnocení dosavadní cesty i na další plány. Podle koordinačního týmu, který se v průběhu letních prázdnin sešel v prostorách arcibiskupství, musí být jádrem pastorační péče i dál vytrvalé osobní doprovázení konkrétních lidí na jejich cestě víry.
Potřebu této služby shrnuje arcibiskup Josef Nuzík: „Církev nemůže zavírat oči ani dveře před nikým, kdo hledá Boha. Pastorace věřících s menšinovou orientací nevede ke změně církevní nauky, ale ztělesňuje základní poselství evangelia – přijímat každého člověka bez výjimky, věnovat mu pozornost a zajímat se o jeho osobní příběh," říká.
Připomíná pak, že již v roce 1986 tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry Joseph kardinál Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI., ve svém Dopise biskupům katolické církve o pastorační péči o homosexuální osoby uvedl: „Fenomén homosexuality, jakkoli složitý a s mnoha důsledky pro společnost a církevní život, je vhodným předmětem pastorační péče církve." Cituje také Katechismus katolické církve: „Nezanedbatelný počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony… Mají být přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem."
Arcibiskup proto zdůrazňuje, že těžiště celé služby musí i do budoucna spočívat v individuálním přístupu a osobním kontaktu. „Každý z nás si v sobě na cestě k Bohu nese jiné zkušenosti, otázky i zranění. Pokud chceme být jako církev skutečně nablízku lidem, musíme stavět na osobním setkávání, naslouchání a trpělivém doprovázení. Právě v tomto osobním vztahu se vytváří prostor pro důvěru a duchovní růst," zdůrazňuje a dodává: „Musíme se učit, jak pracovat s lidmi, kteří z nějakého důvodu nezapadají do předem připravených škatulek, cítí se ale být součástí církve – a my se k nim nemůžeme otáčet zády."
Pravidelná setkávání pokračují
O tom, jak podstatnou roli hraje setkávání LGBT věřících v Olomouci pro celé rodiny, hovoří lékárnice Marie Surmová: „Když jsem přišla poprvé, chtěla jsem hlavně přinést svědectví mladým lidem, kteří se obávají reakcí na svou jinakost v rodině, ve farnosti nebo nezažívají přijetí a respekt. Chtěla jsem sdílet svůj příběh o cestě k sobě a k Bohu a jakou neobyčejnou roli v tomto příběhu sehrál coming-out mého syna. Přišla jsem prostě nabídnout postavu mamky, starší kamarádky nebo tety s otevřenou náručí, přijetím a podporou," popisuje a dodává: „Pokaždé si ale odnáším mnohem víc – nová přátelství, pocit propojení mezi generacemi i denominacemi, inspiraci, důvěru při naslouchání i sílu společné modlitby."
Vedle pokračování pravidelných setkávání museli nicméně organizátoři učinit i jedno náročné rozhodnutí. Zářijová pouť, která měla propojit věřící z více diecézí, totiž byla zrušena. Důvodem je přitom silně vyostřená atmosféra a vlna negativních až nenávistných reakcí v online prostoru, kvůli nimž nebylo možné zaručit bezpečnost účastníků.
Situaci vysvětluje P. Hyacint Pavel Kuchta OPraem. z pastoračního týmu služby LGBT věřícím. „Už přes dva roky funguje pod záštitou olomouckého arcibiskupa služba pro doprovázení lidí LGBT. Někteří možná zaregistrovali i plánovanou pouť do Olomouce. Vzhledem k míře alergické reakce, kterou její plánované uskutečnění vyvolalo, jsme ale jako organizátoři došli k názoru, že není v našich silách zajistit účastníkům bezpečný prostor, a proto jsme po zvážení všech pro a proti nuceni tuto akci odvolat," uvádí a dodává, že ústup od veřejné akce neznamená ústup od samotných lidí: „Po domluvě s arcibiskupem Nuzíkem nicméně pokračují naše pravidelná setkávání."
Setkávání LGBT věřících pod záštitou olomouckého arcibiskupa se konají v průběhu školního roku vždy první úterý v měsíci v Olomouci, na adrese Křížkovského 6, a účastní se jich kolem dvaceti osob. I svědectví účastníků přitom dokládají, že komorní formát osobních rozhovorů a diskuzí na duchovní témata, modlitby a sdílení v bezpečném prostředí je pro účastníky tím nejpodstatnějším. Právě touto cestou se tak bude olomoucká pastorace věřících s menšinovou orientací ubírat i nadále.
ilustrační foto z loňské „Pouti na půli cesty" ve Sloupu
