Pěší pouť za umělce: Mozaika zpřítomňující Ježíše mezi námi

Žďár nad Sázavou, Zelená Hora, Nové Město na Moravě, Vítochov, Bystřice nad Pernštejnem, Doubravník, Předklášteří, Tišnov, Vranov a Křtiny. To byla stěžejní místa Pěší pouti za umělce v roce 2026. Míst, kde se poutníci zastavili, bylo však samozřejmě ještě mnohem víc.

Stejně bohatá byla také rozmanitost a pestrost společenství poutnické skupiny, zajímavých lidí, které poutníci potkali, i duchovního a uměleckého programu, který společně s hosty prožívali a jehož pilíři bylo také každodenní slavení mše svaté a modlitba. To vše platí o to víc, že hlavní poutnická skupina ve výsledku čítala na třicet účastníků, což pro tento typ putování opravdu není málo. Účastníci se v ní sešli z mnoha koutů naší země – kromě olomoucké arcidiecéze třeba i ze Žamberku, Lanškrouna, Třebíče, Brna nebo Českých Budějovic. A svou rozmanitost ukázala pěší pouť také na povolání všech zúčastněných: od hudby a herectví přes učitelství, zdravotnictví nebo zvěrolékařství až po pracovníky účetnictví, grafiky nebo podnikatele. Celkový počet lidí, kteří se setkali na všech místech trasy, se pohybuje mezi čísly 400 až 500.

Pěší pouť za umělce se tak dá přirovnat k nesmírně pestré mozaice. Ve výsledku totiž ukazuje obraz Pána Ježíše Krista přítomného mezi námi – Ježíše přítomného v tomto neuvěřitelně rozmanitém, pestrém a dalo by se říci i nesourodém společenství. Pojítkem v této rozmanitosti ovšem tvoří srdce otevřené pro krásu Božího stvoření a ochota se podílet na všem, co je potřeba.

Zážitek fungujícího společenství

Letošní pouť završila dvacet let putování po krajinách Moravy i Čech. Proto také hlavní organizátorka zvolila trasu vedoucí pomezím obou historických zemí. Každá z poutí je jiná, žádná není lepší ani horší. Pravdou ale je, že k jistému posunu v posledních sedmi ročnících došlo. Je to také tím, že se skupinou od té doby pravidelně putuje kněz – přerovský kaplan a biskupský delegát pro svatořečení P. Jiří Zámečník.

Dalším znakem této poutě je, že poutník nemůže čekat pohodlí a odpočinek, celý týden provází spíš velký nekomfort. Dalo by se říci, že jde o zážitkový týden, a ne vždy se dá mluvit o zážitcích příjemných a oblažujících. Letos mimo jiné stoupl počet poutníků, kteří si vzali za své v určitě oblasti pomáhat: při vedení trasy, správě financí, vaření, jako doprovodní řidiči nebo při nakládání a vykládání zavazadel, ale také ve vedení modliteb nebo službě při mši svaté. Celá pouť se tak pro hlavní poutní skupinu i pro ty, kdo s ní strávili třeba jen jeden den, stala zážitkem fungujícího společenství, které se vzájemně doplňuje. Když máme srdce otevřené kráse Božího stvoření, přináší vše kladné i záporné velkou radost z bohatství prožitého v poutnickém společenství.

Koncerty pro veřejnost

Doprovodný program pro širokou veřejnost, který pouť každoročně doplňuje, obohatil tři večery. Hned v neděli 26. července v kostele sv. Prokopa ve Žďáře po mši svaté zazněly skladby klasických i současných autorů v podání varhaníka Lukáše Kuříka.

Středeční večer v kostele sv. Václava v Tišnově patřil poslechu žalmů v podání Igora Dostálka, který byl i dramaturgem celého vystoupení. Jeho výběr žalmů a přednes zasáhlo všechny posluchače. A o to silněji, protože texty předčítaných žalmů velmi decentně a vkusně provázela hra na gotickou harfu v podání Jany Janků. Ta také na úplný závěr zahrála svou připravenou improvizaci, kterou doprovázela četbu žalmů, v jednom celku, a umocnila tak závěr celého vystoupení. Posluchači se posléze nechali pozvat k detailnímu pohledu na gotickou harfu a dokonce si i mohli zkusit zahrát. Celý večer dál nesl v krásné atmosféře na dvoře fary, kde si všichni velmi družně povídali a sdělovali své zážitky.

Třetím večerem byl čtvrteční koncert na varhany doprovázen dvěma trubkami při zcela zaplněném poutním kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna. Na varhany hrála mladá vysokoškolská studentka psychologie Natálie Caudrová a na dvě trubky ji doprovázeli dva profesionální hráči Josef Klement a Tomáš Klusák. Slovem provázela Pavla Caudrová. Své koncertní vystoupení, které si připravili interpreti sami, jak dramaturgicky, tak také vytvořením nových aranží skladeb, bylo jejich premiérou. Sklidili obrovský aplaus zaplněného kostela.

Co přinesla Pěší pouť za umělce?

• Jako každý rok denně mši svatou, modlitbu ranních chval a na trase modlitbu růžence, také mši svatou pod širým nebem ve Vítochově na kopci vedle kostela, modlitbu křížové cesty ve hřbitovní kapli v Bystřici nad Pernštejnem a v ambitech ve Křtinách. A rovněž promluvy otce Zámečníka vycházející z putovní a aktuální situace. K poutníkům se také v některých místech připojil otec Jan Peňáz, který se kromě jiného ochotně a s nasazením ujal služby zpovědníka.
• Vedoucí trasy – „hlavní trasolog" – Petr Fojtík, vždy připraven, vždy s úsměvem, bezpečně vedl poutníky do cílového místa dne. Hledal místa k osvěžení a odpočinku, informoval poutníky nejen o trase, ale i o historii míst kudy procházeli.
• Putování, ale i osvěžující koupání během parných dnů v bazénu ve Skaličce, ale třeba i v řece Svratce a na závěr v koupališti ve Křtinách.
• Sborový zpěv na trase během putování pod vedením houslisty a sbormistra kostela sv. Augustina v Brně, Pavla Kyncla, nejstaršího účastníka pouti. Svým zpěvem poutníci obohatili své návštěvy v chrámech.
• Poutníci přinášeli svá svědectví mezi sebou během každodenního putování. Díky tomu vznikají krásná přátelství.
• Ranní rozcvičky vedené jednou poutnicí, která sice patří mezi ty dříve narozené, přesto byla tou nejpohyblivější a nejenergičtější mezi všemi.
• Krásné společné večery, které byly vždy v působivě souznějící atmosféře, a to i přesto, že se poutníci rozmístili a vytvářeli debatující skupinky.

Kdo by chtěl letmo nahlédnout do průběhu poutě, může se podívat na videoklipy sestříhané z každého dne, které vytvořila a na facebookový profil zavěsila Hana Školoudová.

Bůh ukazuje, jak se stará, a každý mu děkuje s velkou vděčností za to, že všichni došli do cíle v pořádku a šťastně se vrátili do svých domovů. Velké díky patří také všem, kdo jakkoliv přispěli a napomohli k uskutečnění letošní pouti.

Další ročník, výroční (2007–2027) a zahajující další desítku, by se vzhledem k významnému výročí olomouckého arcibiskupství měl uskutečnit na trase, která povede právě touto – pro Pěší pouť za umělce domovskou – diecézí. Záleží však samozřejmě na Boží prozřetelnosti a vnímavé pozornosti vůči Duchu svatému u těch, kteří pouť organizují.

Uzavřeme mottem letošní poutě, slovy sv. Františka: „Kdo pracuje rukama, je dělník. Kdo pracuje rukama a hlavou, je řemeslník. Kdo pracuje rukama, hlavou a srdcem, je umělec."

Martina Pavlíková

Fotografie z pouti si lze prohlédnout zde.