Aktuality 20. 11. 2026 Arcibiskupství olomoucké

Kaplan je součást týmu, ne nadstandard. Průkopnický model v péči o seniory přijel podpořit i arcibiskup Graubner

Kaplan je součást týmu, ne nadstandard. Průkopnický model v péči o seniory přijel podpořit i arcibiskup Graubner
O čtvrtečním odpoledni 19. listopadu 2026 přivítali v Domově pro seniory v Tovačově vzácnou návštěvu. Za klienty i zaměstnanci zavítal arcibiskup Jan Graubner, aby společně s nimi slavil mši svatou, setkal se s obyvateli na pokojích a také podpořil unikátní model duchovní péče, který v tomto zařízení funguje.

Podle diecézní koordinátorky nemocničních kaplanů Marty Hošťálkové mělo celé setkání až rodinný ráz. „Bylo to srdečné, rodinné setkání s klienty. Arcibiskup Jan přišel do jejich domova, k nim domů," přiblížila atmosféru Hošťálková. Program začal společnou bohoslužbou, které se kromě klientů a personálu zúčastnil také místní duchovní správce P. Alois Peroutka, vedení domova a zástupci města Tovačova.

Arcibiskup Graubner se ve svém kázání věnoval tématu stáří, nemoci a naděje. Přítomným připomněl, že radosti i starosti, zdraví i nemoc mohou odevzdávat do Božích rukou a že v náročných životních chvílích není člověk nikdy sám. Poté následovala také osobní setkání s klienty na jejich pokojích, kde arcibiskup Graubner navštívili ty, kteří se ze zdravotních nebo jiných důvodů nemohli společné bohoslužby zúčastnit.

Od týdenních návštěv k průkopnickému modelu

Během návštěvy se vzpomínalo také na začátky zdejších kaplanských služeb před šesti lety. Tovačovský domov patří mezi čtrnáct zařízení v celé ČR, která získala stipendium Nadačního fondu Abakus na rozvoj paliativní péče. Právě tento projekt pak nastartoval zásadní proměnu v přístupu ke klientům. „Zavedení kaplanské služby v našem domově nebylo výsledkem nějakého předem připraveného konceptu, ale postupného pochopení, co našim klientům, jejich blízkým i zaměstnancům v poskytované péči chybí," říká ředitelka domova Lenka Šenková a pokračuje: „Učili jsme se vnímat potřeby člověka v závěru života v celé jejich šíři – nejen po stránce zdravotní a sociální, ale také psychické a spirituální. A právě tehdy jsme zjistili, že zatímco na řadu potřeb našich klientů dokážeme odborně reagovat, v oblasti duchovního doprovázení nám chybí pracovník, který by měl potřebné znalosti, zkušenosti a dokázal s těmito tématy citlivě pracovat."

Vedení domova se proto obrátilo na diecézní Centrum pro pastoraci nemocných a jeho vedoucí Martu Hošťálkovou s prosbou o pomoc při zajištění kaplanské služby. Začátky byly pozvolné – kaplan Roman Nehera nejprve docházel jeden den v týdnu, později se jeho přítomnost rozšířila na dva a následně na tři dny. Rostoucí zkušenost ale ukázala, že potřeba duchovní opory je mnohem větší. V roce 2024 proto domov udělal v rámci arcidiecéze průkopnický krok a přijal Romana Neheru jako vlastního domovského kaplana na plný úvazek. „Dnes už si fungování našeho domova bez kaplana vlastně nedovedu představit," zdůrazňuje Lenka Šenková.

Opora pro umírající, rodiny i vyčerpaný personál

Podle ředitelky spočívá hlavní přínos kaplana v tom, že má na lidi čas – dokáže naslouchat, být nablízku, doprovázet a otevírat i ta nejtěžší témata, jako je strach, osamělost, ztráta, odpuštění a smíření, ale také vděčnost a hledání smyslu života. Jako pevný člen multidisciplinárního paliativního týmu pomáhá vnímat klienta celostně a připomíná, že kvalitní péče v závěru života není jen o tlumení fyzické bolesti, ale i o důstojnosti a bezpečí.

Stejně nezastupitelnou roli hraje kaplan také pro rodinné příslušníky, kteří se vyrovnávají s odcházením svých blízkých a potřebují bezpečný prostor ke sdílení bezmoci a zármutku. A neméně důležitá je jeho přítomnost pro personál, který se opakovaně setkává s utrpením a smrtí klientů, k nimž si za léta vytvořil blízký vztah. „I oni potřebují mít možnost se zastavit, mluvit o svých pocitech a získat podporu. Kaplan je pro ně důvěryhodným člověkem, na kterého se mohou obrátit. Významnou roli sehrává také při společných setkáních našeho paliativního týmu, například při takzvané paliativní kávě," vyzdvihuje Šenková.

Duchovní péče pro všechny bez rozdílu

V tovačovském domově přitom kladou velký důraz na otevřenost. Duchovní péče tu není vyhrazena jen věřícím, ale je nabízena všem bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení. „Nejde nám o to někoho přesvědčovat nebo měnit jeho životní postoje. Jde o to být člověku nablízku právě takovým způsobem, jaký sám potřebuje a přijímá. Někdo hledá modlitbu a duchovní útěchu, jiný potřebuje rozhovor, někdo jen tichou přítomnost druhého člověka," říká ředitelka s přesvědčením, že duchovní péče není nadstandard, na který dojde řada, až když je zajištěno vše ostatní, ale přirozená součást kvalitní péče o člověka.

S tímto pohledem plně souzní také zdejší kaplan Roman Nehera, pro něhož je práce v domově životním posláním. „Služba seniorům v domově pro mě osobně znamená především možnost být druhému člověku nablízku v období života, které s sebou přináší mnoho změn, ztrát, ale také příležitostí k novému objevování smyslu a hodnoty života," shrnuje a dodává: „Vnímám ji jako poslání, ve kterém nejde jen o to něco dělat pro druhé, ale především být s nimi, naslouchat jim, přijímat jejich radosti i starosti a dát jim najevo, že na svůj život ani na své trápení nejsou sami."