Název: Újezdec u Luhačovic - dějiny farnosti a obce

Autoři: Tomáš Lekeš st. a Radovan Jančář

 Místopisná monografie shrnuje dějiny bývalé slovácké obce, dnes městské části Uh. Brodu od první písemné zmínky až po současnost. Autoři knihy se zaměřili i na spolkovou činnost, stručné dějiny přifařených obcí a rozsáhlou část tvoří kapitola věnovaná národopisu. Nechybí nezbytné přílohy s nejrůznějšími statistickými údaji. Monografii doplňuje několik desítek dobových fotografií či jiných archiválií, z nichž některé patří ke skutečným unikátům.

Knihu můžete koupit v Újezdci na faře nebo v zákristii.

Ukázka z knihy:

Jízda králů a banderia

 Velmi starým zvykem, který se ojediněle prováděl ještě ve 30. letech 20. stol byla tzv. banderia a jízda králů o svatodušním pondělí.

Chasníci si za pomoci děvčat opentlili koně a kolem desáté dopolední vyjížděli ze dvorů a sjížděli se na návsi. Byli ustrojeni v krojích, za kloboukem mívali bílé kosírky s voničkami a za holenkou vysokých bot zastrčený silnější prut s praporkem z barevného šátku. Jeden z nich, menší, zpravidla asi dvanáctiletý chlapec, byl přestrojen za krála, což znamenalo, že byl oblečen v ženském kroji s rukávci, v ústech měl lilii nebo růžičku a na hlavě beranici. Jemu po stranách jeli dva pobočníci, rovněž ustrojeni v ženských šatech, s beranicí na hlavě. V ruce třímali šavli. Králův kůň byl přivázán mezi koňmi pobočníků a král při jízdě držel ruce v bok. Koně všech jezdců ve vesnici, kterých bývalo podle počtu koní ve vesnici, měli zvonky.

Když se všichni shromáždili, seřadili se do průvodu a vyjeli směrem k Uh. Brodu. Vpředu jelo několik párů koní, uprostřed král s pobočníky a nakonec ostatní jezdci. Tzv. výběrčí měli na levé ruce zavěšeni košík a pokladničku.

Na předměstí se jízda králů zastavila a dva chasníci vyjeli ke starostovi města žádat o povolení jízdy po městě. Poté, co se vrátili zpět, vyjel pestrý průvod do městských ulic a na náměstí. Jezdci na koních vyvolávali a výběrčí s koši a pokladničkami jeli zvolna po stranách, po chodnících a pod okny domů, a kde věděli, že je dárek nemine, prohodili vtipný veršík, kteří si výběrčí často sami skládali podle různých okolností. A tak projížděla jízda králů zvolna ulicemi a poté se vracela zpět do Újezdce.

Ještě na začátku minulého století nebyla nouze o šarvátky. Stávalo se, že se ve městě současně střetli dvě jízdy králů z různých vesnic, např. Těšova, Pašovic aj. a početnější skupina se snažila slabší jízdě ukrást mladého krále. Přirozeně, že taková hanba se nemohla nechat jen tak připustit, král byl zuřivě bráněn a vznikaly z toho občas ve městě i krvavé bitky.

Po návratu z města jezdila jízda králů ve vlastní vesnici, častokrát jezdila ještě do Těšova, Havřic nebo na Maršov. Tato tradice skončila po první světové válce, poté už se vypravovala pouze krojovaná banderia, která při slavnostních příležitostech doprovázela např. vzácné návštěvy apod.